Jedle bělokorá (Abies alba)
| Výskyt v Děčíně |
Jedle společně s bukem tvořila základ původních lesních porostů děčínska. Nevhodným způsobem hospodaření v lesích, a hlavně změnou přírodních podmínek ve druhé polovině 20. století, však téměř zcela vyhynula. Jedle je totiž z našich jehličnatých dřevin nejcitlivější na exhaláty, je choulostivá na pozdní mrazy, a špatně roste na plochách vymýcených holosečí. Nepatrné zbytky původních porostů jedle se zachovaly ve vlhkých odlehlých údolích labského kaňonu, kam již nezasahovaly tak dramaticky exhaláty z průmyslových a městských center (například údolí podél Kaménky nad Dolním Žlebem). I během největšího tlaku exhalací se na stráních kolem cesty objevovaly semenáčky jedle, ale jelení zvěř je dokázala likvidovat. Kromě naší jedle můžeme na Pastýřské stěně spatřit i japonskou jedli nikkósskou (Abies homolepis) a jedli kavkazskou (Abies nordmanniana), vysazené pokusně na několika lokalitách. |
| Použití | Spíše než v městských parcích se uplatňuje v lesnictví, větších zámeckých parcích a krajinářských úpravách. Použitelné je ve stavebnictví i nábytkářství. |
| Stanoviště | Charakteristická dřevina buko-jedlových lesů, je dost náročná na vláhu, roste i v hlubokém stínu. Na horách stoupá do 1200m, v Pyrenejích a na Korsice do 1800m. Nesnáší pozdní mrazy, exhaláty a suché městské prostředí. |
| Rozšíření | Západní, střední a jižní Evropa (včetně ČR). |
| Dřevo | Má bílé, je měkčí nežli smrkové. Použitelné je ve stavebnictví i nábytkářství. |
| Plody | Šišky jsou vzpřímené, válcovité 10-16cm dlouhé a 2,5-5cm široké, uvnitř plstnaté, nezralé hnědo-zelené, zralé hnědé. Podpůrné šupiny přečnívající, nazpět ohnuté, s osinou. |
| Květy | Samčí květy jsou žluté. |
| Listy | Listy jsou hřebenitě rozprostřené, nebo tvoří depresi v podobě „V“, 1,2-3cm dlouhé a 1,9-2,3mm široké, tupé až zřetelně mělce vykrojené, na svrchní straně leskle tmavě zelené, vespod 2 bílé pruhy průduchů. |
| Větvičky | Mladé letorosty světle hnědé, krátce hnědě chlupaté. Pupeny vejčité, nepryskyřičnaté, tupé. |
| Borka | Zpočátku šedohnědá, slabá, později světle hnědá až stříbřitě šedá, šupinatá, výjimečně rozbrázděná. |
| Koruna | 30-60 m vysoký strom s korunou zpočátku úzce jehlancovitou, později válcovitou s plochým vrcholem. Dožívá se 300-400 (800) let, dosahuje ø až 150cm, u starých jedinců může mít výjimečně až 200cm. |
| Poznámka |
Největšími zástupci druhu v ČR bývaly mohutné exempláře beskydských pralesů v Mionší, Razula a Salajna, kde největší exempláře dosahovaly průměru kmene až 200cm (jeden z nich údajně přežívá na Mionší). Mezi chráněnými stromy je největší jedle v Širokém Dole u Poličky o obvodu kmene 460cm a výšce 35m. Jako vůbec největší strom druhu je na serveru monumentaltrees.com evidována ve Skotsku, která má 963cm v obvodu (asi 3m v ø) a výšku 43,5m. Za mohutnými jedlemi ale není třeba jezdit tak daleko - blízko za našimi hranicemi se nalézá v rezervaci Hans-Watzlik-Hain (asi 10km od Železné Rudy) mezi dalšími mohutnými jedlemi mimořádný exemplář o obvodu 665cm a výšce 53,8m. |
